Blog 2020

Vředy všude, kam se podíváš


Nový den a nová rána zasáhla. Už od ranních hodin byli všichni vedoucí samá tečka. A od ranního nástupu se tahle fixkou tečkovaná choroba roznesla i mezi děti. Hned na nástupu jsme pochopili proč. Uražená bohyně Sekhmet se nám zjevila sama od sebe v podobě lvice a cítila se dotčená. Uctít už tolik bohů a zrovna na ní zapomenout? Jak jsme si to jen mohli dovolit. Protože bohyně nevypadala, že by si ji bylo snadné usmířit, přišli s návrhem řešení hned dva Egypťané. Mistr obchodních nabídl možnou pomoc při vytvoření skladby, která by byla dostatečným uctěním. Bohužel si ji ale nepamatoval. Druhou možností bylo pořádně meditovat a po dlouhých hodinách v tranzu navázat kontakt přímo s bohyní a zeptat se jí, co vlastně chce. Meditace byla zdlouhavou volbou a tak jsme se, ve snaze zbavit se rány hned, vydali putovat po poušti s cílem dát dohromady celou zprávu pro bohyni. Průvodci pouští jsou ale velcí šibalové a občas museli bojovat s písečnou bouří, s únavou, nebo neschopným velbloudem. Snažili jsme se hodně, ale ani tak se nám nepovedlo najít celý text. Odpoledne jsme se tedy rozhodli poslechnout našeho meditátora. Zbyla nám jediná šance. Ukázat, že jsme králové přírody a ovládáme dobře práci s mapou, umíme rozdělat oheň, umí rozluštit šifry a mnoho dalšího. Klaplo to, bohyně byla nadšená a večer nás poctila svojí přítomností. Předvedla veselý tanec a dokonce nás zbavila všech těch otravných vředů. Večer už tak mohl proběhnout poklidně. Někdo si poseděl u táboráku. Někdo se věnoval kreativní tvorbě a někdo si zasportoval na hřišti.



Když není kráva, bereme kuře


Bůh Geb všechno splnil do puntíku, a tak nám hned po budíčku byly předány oslavné písně i s pokyny k tanci krok za krokem. Nejstarší z každého rodu tedy předcvičoval svému týmu a všichni dohromady jsme na Hathor udělali takový dojem, že jsme její ránu konečně prolomili. Než se ale z telátek stanou krávy, je potřeba vyčkat a proto nám Hathor nabídla alespoň kuřata. Ani ty nám ale nedala zadarmo. Museli jsme si je pochytat. Lovit kuřata v lesích bylo náročné a o to víc, že jsme je museli po chycení převážet přes hranice našeho egyptského státu. Hraničáři byli přísní a nenechali někoho projít jen tak. I tak jsme ale na konci hry mohli slavit. Pochytaných kuřat byl dostatek a k obědu jsme je všechny mohli spořádat. Když jsme se konečně zbavili dobytčího moru, pochopili jsme, že je třeba se na další zkoušky našeho faraona řádně připravit a budou se nám k tomu hodit třeba šifry, zdravověda, topografie, uzly a další tábornické dovednosti. Vedení tak dalo hlavy dohromady a snažilo se svým archeologům předat všechno, co se za léta v lesích a na vykopávkách naučili. Večer s deštěm nad hlavami nás navedl na program z nejoblíbenějších. Zatímco se část tábora inspirovala, jak v Egyptě co nejlépe zapadnout při sledování Asterixe a Obelixe - mise Kleopatra, nejstarší se věnovali výrobě kostýmů na bojovku „pohádkový les“ pro nejmenší děti, který se nezadržitelně blíží.



Mouchy, komáři, kobylky a žáby se přemnožily


Cesta k pokladu se zatím nerýsuje a místo toho nás zasáhla jen další vlna hněvu našeho faraona. Tentokrát jsme bojovali s hmyzem všeho druhu, který nás chytal po lesích. I přesto, že jsme mezi hmyzem a žabákem kličkovali statečně, nasbírat dostatek léků proti jejich bodnutí se nám nepovedlo. Proto jsme poprosila Geba, boha země a vegetace, o pomoc. Omluvil se nám za ránu, kterou bez jeho vědomí faraon seslal a ještě před obědem nás naštěstí rány zbavil.
Po dalším zásahu proti naší spokojenosti jsme se rozhodli odpoledne věnovat tréninku týmového ducha, aby nám boj s každou ranou šel vždy bez problémů. Všechny výzvy byly splněny na výbornou a týmový duch byl posílen.
Večer už na scénu přišla jen zábava v podobě diskotéky a turnajů na hřišti v mnoha sportech.



Po masu se slehla zem


Ráno se zdálo být poklidné a tábor byl plný vyrábění, sportovních akcí, nebo výletů do lesa. V pravé poledne jsme ale pochopily, že ani dnešní den nebude probíhat bez problémů. Zatímco se na nás na oběd smál hamburger z napsaného jídelníčku, hned při otevření pekáče jsme pochopili, že nás faraon opět trestá. Dobytčí mor se rozšířil tak rychle, že jsme museli vzít s povděkem zeleninové rizoto. I to ale bylo víc než dobré. Odpoledne se nám zjevila bohyně Hathor s kravskou hlavou, která nám slíbila návrat masa jen za oslavný tanec s písní, kterou pro ni musíme složit. Odpoledne se tedy všichni statečně vydali do lesů, hledat správné znění písně. Bohužel se to ale nikomu nepodařilo. Záludné otázky na stromech téměř nebylo možné zodpovědět. Proto se na nás Hathor jen rozhněvala a o maso jsme tak přišli i při večeři. Našim statečným archeologům ale došli nervy a večer tak poprosili boha Geba o pomoc. I přesto, že nám slíbil, že se přimluví, samozřejmě za to něco chtěl. Jeho seznam byl tak dlouhý, že děti museli pátrat celou hodinu. Hledali židle, opice, žebříky, brčka, no vlastně všechno. A protože toho našli opravdu dost, slíbil Geb, že nám pošle správné znění modlitby i s pokyny k tanci hned za úsvitu.



První faraonova rána zasáhla


Přesun časem proběhl podle představ. Najednou se kolem nás objevily pyramidy a na louce místo kytek vyrostly palmy. Pro část z nás byl přesun v čase kompletní, všichni mladí archeologové museli ale svému přesunu trochu pomoct. Dopoledne tedy věnovali všechny své snahy dokončení přesunu a stávali se postupně jednotlivými rody, které se egyptským podobali nejlépe. Hned od rána jsme byli k tomu všemu ale sužováni ranou z nejhorších. Krev vylitá do Nilu způsobila obarvení vody zcela na červeno, společně s ní se tak ráno obarvilo kakao, u obědu špagety a dokonce i večerní rýže. Jediným pomocníkem nám v tomto mohl být bůh vody Sobek, pro kterého jsme celé odpoledne za modliteb Babyloňanů stavěli mosty s věží přes řeku.
Jen tehdy vyslyšel Sobek svůj lid a při večerních modlitbách se zjevil a slíbil jim konečnou pomoc s první faraonovou ranou. Večer se tedy všichni maskovaní archeologové mohli věnovat sportovním hrám, nebo průzkumu lesů po okolí.